Stínování ve městě Arcos de la Frontera, Španělsko

Velikonoční období tohoto roku jsem strávila v té nejryzejší části Španělska – Andalusii, ve městě Arcos de la Frontera. Arcos vás okouzlí na první pohled – město rozložené na skále s dominantami v podobě katedrál Santa María a San Pedro. Město s nabílo natřenými domky (Los Pueblos Blancos), bohatou květinovou výzdobou, úzkými uličkami, ve kterých se člověk rád ztratí a nachází nová zákoutí. Přesně na vrcholku města, na cestě mezi katedrálami, se nachází základní škola Colegio de las Nieves – původně budova kláštera, později historicky významné centrum vzdělávání.

Dnes je to škola, ve které se každý student cítí jako součást rodiny. Škola má dvě třídy pro děti předškolního věku a primární vzdělávání je zde od 1. do 6. třídy. Každé ráno se učitelé schází na „patio“, kde si sdělují své plány, dojmy z předešlého dne a chystají se přivítat děti. V 9 hodin se otevře brána školy a děti vyplují, každý za svým vyučujícím, který si je následně odvádí do třídy. Měla jsem možnost navštívit všechny třídy prvního stupně a stát se nenápadným „stínem“ v pozadí třídy. Avšak naprostá bezprostřednost ze strany učitelů i dětí mě vždy vtáhla do výuky a díky přátelskému přístupu jsem měla možnost být dětem nablízku během výuky, asistovat i konverzovat a sdílet postřehy dětí i vyučujícího.

Během delší svačinové pauzy, která trvala vždy od 11:30 do 12:00, měly děti možnost se vyběhat na patiu, zatančit si nebo jen tak posvačit s kamarády na schodech. Výuka poté pokračovala až do 14:00, kdy se většina školy vylidnila, někteří zůstávají na oběd. Učitelé mimo svou kmenovou třídu vypomáhají ostatním učitelům v hodinách – měla jsem tak možnost vidět tandemové hodiny, které u nás nejsou až tak časté. I díky těmto „refuerzas“ zná každý vyučující děti napříč školou.

Každá třída je zdobena pracemi žáků, v prostorách chodeb a patia jsou k vidění celoškolní projekty, chlubit se mohou také útulnými prostory knihovny, do které pravidelně během týdne docházejí všechny třídy. Do některých hodin si děti braly také své osobní notebooky, které aktivně používaly pro vyhotovení úkolů. Každá třída byla také vybavená interaktivní tabulí. Mile mě překvapila pestrost hudebních nástrojů využívaných pro hodiny hudební výchovy – ukulele, flétny nebo klávesové melodiky. Nechyběly ani ukázky flamenca – palmas (tleskání v rytmu) či tanec.

Ve škole doznívaly nálady z velikonočních procesí – k vidění byly dětmi vyrobené alegorické vozy a jiné rekvizity nebo také projekt ke Dni žen, který se slaví 8. března a ve španělské společnosti má i kvůli historickým událostem silné tendence.

Arcos de la Frontera je město, které se nevnucuje turistům honícím se za senzací. Nedáte si tady sangríu ani paellu. V restauracích kolem vás nebude chodit toreador oblečený v typickém kostýmu. Zato uvidíte hlouček přátel, kteří si při večeři začnou zpívat a tleskat. Není tady nic strojeného. Místní lidé jsou přátelští, mluva je zde rychlá, zkrácená (podobně jako naše ostravština), humor často sarkastický, ale vždy laskavý. Autenticita, pospolitost rodin a přátel, úžasná gastronomie, hudba i tanec a bohatá historie.

Děkuji, Arcos.

Mgr. Andrea Sánchez Caro